Do konce října natáčí režisér Šimon Koudela podle vlastního námětu a scénáře film Fichtelberg.

Vypráví příběh mladého rytíře – sirotka, který se hnán touhou po lásce a uznání vydává na cestu, odkryje kriminální komplot a dojde až za hranu života, aby pochopil, že celou dobu podléhal iluzi a sebeklamu a vrátí se jako dospělý sebevědomý člověk.

O filmu

Starý český šlechtic usedlý v Janově vypráví příběh svého mládí. Je rok 1547, Jizerské hory. Jako mladík ztratil Petr Pětipeský z Chýš a Ekenbergu otce i majetek. Proto pracuje jako správce na stavbě mostu v Urbachu, mostu, který buduje vladyka Smiřický jako bránu k pravděpodobnému nerostnému bohatství ukrytému v horách. Urbach je temné a nepřátelské místo, kde nesnášejí cizáky. V mlze nad ním se ztrácí hora Fichtelberg. Dějí se tu divné věci…: z nebe padá černý popel a mizí odsud lidé. A žije tu i Alma, divoká dcera místního kupce, do které je Petr zamilován….

O natáčení

Lokace našli filmaři na různých místech České republiky. Točilo se v Praze (například v Divoké Šárce, Ďáblickém háji, v Řeporyjích v lomu Požáry, na Kokořínsku, v Českosaském Švýcarsku či v klášteře Doksany.

Animačně – triková koncepce obrazu

Zásadním originálním rozměrem filmu je netradiční obrazová forma – vícevrstvá animovaná kompozice kombinovaná s živou hereckou akcí. Smyslem této podoby je oživit dávný historický svět a současně stimulovat divákovu imaginaci podobně, jako si čtenář románu vytváří ve své představě vlastní fantaskní skutečnost. Výtvarná stylizace filmu je tedy dějotvorná, aktivně pracuje s fantazií a tím zesiluje percepci příběhu. Animační výtvarné ztvárnění má navodit atmosféru středověkých vyprávění, dobových ilustrací a obrazů, zavést děj do tajuplného světa mlhavých hor protkaným skrytým tajným podzemím i do zákoutí lidských emocí. I když jde o digitální obrazovou postprodukční technologii, takový princip práce s obrazem má v historii českého animovaného filmu velkou tradici (snímky Karla Zemana).

Šimon Koudela: Poznámky režiséra

Iniciační dobrodružná cesta mladého rytíře Petra Pětipeského z 16. století je vyprávěna na půdorysu moderního příběhu současnou filmovou řečí. Mladý člověk, hnán touhou po lásce a uznání, dochází až na samou hranu života, aby pochopil, že celou dobu podléhal iluzi a sebeklamu. Jeho poznání je ještě hlubší, nalézá totiž pravý důvod své vnitřní bolesti – otcovskou křivdu. Petr tak nachází cestu zpět do života, osvobozuje se, stává se dospělým.

Pozadím vyprávění je velká historicko-kulturní proměna Evropy 16. století. Lidský osud, ohrožovaný nadpřirozeným zlem a předurčený bezvýhradnou boží vůlí, se transformuje v život racionálně uvažujícího člověka, který získává smysl své existence do svých rukou. Středověk v Čechách končí, od jihozápadu svítá novověká renesance.

Podstatným tématem filmu je – dospívání. Aby se postavy staly dospělými, musí dosáhnout (po vzoru středověkých románů) zasvěcení tím, že se “odstřihnou” od dosavadních struktur své (vnitřní) existence, svých představ o sobě, o okolním světě. Musejí zatratit vzorce, které je svazovaly s chráněným věkem dětství, zavrhnout rodiče. Mladí hrdinové navíc prožijí bolestivé zjištění, že chtějí-li dosáhnout cíle, musí obětovat něco bytostného… Petr touží po soužití s mrtvým otcem. Když se mu po peripetiích ta příležitost naskytne, nechce už s otcem zůstat. Musí ho v tu chvíli odvrhnout, aby se osvobodil z jeho vlivu, aby byl konečně nezávislý

Fichtelberg je příběh o vztahu, tenzi a spolupráci mezi třemi národními elementy – českým, německým a italským obyvatelstvem v sudetské oblasti českých hraničních hor. Po staletí se zde vytvářela v celoevropském měřítku unikátní dimenze spolužití, asimilace i zpětného sebeurčování těchto tří národních a kulturně-historických elementů, i křesťanských konfesí (utrakvismu – luterství – katolicismu), z nichž vždy vznikaly unikátní hodnoty.

Z dramaturgické explikace – Tereza Brdečková

Je to cenný projekt, podklad pro rodinný dobrodružný film s filozofickým přesahem. Zároveň je to připomínka fantastické, a přitom pravdivé historie zapomenutých dolů a skláren v českém pohraničí. A hlavně jde o film mimořádně schopného a nadaného animátora Šimona Koudely, pro kterého má být Fichtelberg první velkou zkušeností.

O režisérovi

MgA. Šimon Koudela (nar. 1974 v Praze)

Režisér, scenárista, animátor a výtvarník. Vystudoval FAMU (animaci a režii multimediální tvorby). Už od studia se jeho filmy pravidelně prezentují v soutěžních sekcích na festivalech po celém světě a získávají ocenění. Například jeho poslední půlhodinový snímek Trosečník byl ve světové premiéře uveden v “oscarové” soutěži na mezinárodním festivalu v Káhiře a mimo jiné získal ceny na festivalu v Houstonu a v Dillí. Předcházející Robinson reprezentoval v hlavních soutěžích na festivalech ZINEBI v  Bilbau, New York City Independent film festivalu, GrandOff festivalu ve Varšavě, Tlanchana film festivalu v Mexiku a dalších. Jeho animovaný snímek Této noci procitnu byl uveden např. v japonské Hirošimě, brazilském Rio de Janeiru a Sao Paulu, či kolumbijském Pastu. Dlouhodobě spolupracuje s pražským Národním divadlem. Pro světově proslulou Novou scénu (Laternu magiku) natočil trikové polyekranové projekce k představení Podivuhodná dobrodružství Julese Verna, a Malý princ. Vytvořil animované snímky pro baletní inscenaci Louskáček. Úzce spolupracuje s Českou televizí. Natočil pro ni celou řadu dokumentárních snímků a režíruje různé pořady a přenosy, zejména s hudební tématikou. Jako autor animací a trikových záběrů kooperoval na různých českých ceněných filmech.

Filmografie (výběr): Ze života hmyzu (krátký film) 1995, „V“ (krátký film) 1996, Chodec (krátký film) 1997, Tři variace na picassovské téma (krátký film) 1998, Ostrov (krátký film) 1999, K moři (krátký film) 2000, Vega – an american dream (dokumentární) 2003, Poprask (TV série) 2004, Pandurango (TV série) 2005, Musikblok (TV série) 2006, 2007, České milování – FEBIO (TV série) 2008, 2009, Stalking (dokumentární) 2010, TV Bonsaj (TV série ) 2010, Této noci procitnu (krátký film) 2014, Robinson (krátký film) 2015, Podivuhodné cesty Julese Verna (projekce k představení Laterny magiky) 2015, Sága rodu Stretti (dokumentární) 2015, Louskáček (projekce k představení baletu Národního Divadla) 2015, Malý princ (projekce k představení Laterny magiky) 2016, Trosečník 2020, více na: https://simonkoudela.com/ .

O hercích

Jan Dlouhý (Petr), Ondřej Stupka (Gianni), Ivan Franěk (Moro), Viktoria Jurištová (Alma), Petr Klimeš (Lebkoun), Karel Schůt (Ochránce), Karel Dobrý (Smiřický), Jakub Kalián (Balzer), Jitka Ježková (Johanna), Miroslav Procházka (Jobst), Jiří Štěpnička (Kaspar), Zuzana Cigánová (Stařena), Jakub Žáček (Berwaldt), Amáta Skálová (Služka), Jaroslav Plesl (Václav Pětipeský)

O tvůrcích

Line producer: Mikuláš Adam

Vedoucí natáčení: Nela Dostálková

Kamera: Jan Baset Střítežský

Architekt: Jiří Sternwald

Střih: Jan Daňhel

Umělecký maskér: Miroslava Krepsová

Kostýmní výtvarnice: Sylva Zimula Hanáková

Zvukový mistr: Richard Müller

Zdroj foto: CinemArt