Seriál The Last of Us jsem začal sledovat s manželkou čistě proto, aby přestala říkat, že videohry nejsou skutečné umění. Seděli jsme spolu, já jsem znal každou scénu z PS4, ona neviděla hru ani minutu. Po třetí epizodě se mě zeptala, jestli si ji může zahrát.

Tohle jsem nečekal. Ona videohry nehraje, nikdy je nehrála a já jsem léta argumentoval jejich hodnotou do zdi. Jeden seriál udělal za šest hodin to, co jsem nedokázal za deset let. A mně najednou došlo, že naše PS4 leží rok v poličce, protože jsem všechno odehrál a nová generace mě stáhla jinam. Začal jsem hledat, co jí půjčit jako první hru.

Hledání první hry pro někoho, kdo nikdy nehrál

To je specifická výzva. Hra musí mít silný příběh, jasné ovládání, odpouštějící obtížnost a zároveň být dost vizuálně přesvědčivá, aby ji neodradila v prvních dvaceti minutách. A nejlépe nějakou vazbu na adaptaci, která ji dostala k PS4.

Prošel jsem nabídku hry na ps4 na Allegru a filtroval podle žánru. Přečetl jsem si hodnocení u několika titulů a konkrétně hledal komentáře od lidí, kteří popisovali, jak hru přijal někdo, kdo normálně nehraje. Tyhle recenze jsou jiné než ty od hráčů – méně technické, více o tom, co hru přimělo je u obrazovky udržet.

The Last of Us Remastered: logická první volba

Vybrat na Allegro The Last of Us Remastered (PS4) má zjevný důvod. Manželka zná příběh ze seriálu, postavy ji zajímají a remaster přináší dostatečně hladký vizuál, aby první hodina nepůsobila jako krok zpět oproti televizní produkci.

Výsledek: hrála osm hodin v kuse první víkend. Zastavila se na místě, kde Joel udělá rozhodnutí, které seriál zpracoval jinak, a strávili jsme hodinu debatou o tom, která verze to podala lépe. To je přesně ten typ rozhovoru, který herní adaptace umožňují – a který bez originálu neexistuje.

Ghost of Tsushima Director’s Cut: příště

Ghost of Tsushima Director’s Cut (PS4) leží připravený jako druhý titul v pořadí. Zvolil jsem ho ze dvou důvodů. Za prvé, japonský film od A24 se blíží a chci, aby ho viděla s kontextem originálu. Za druhé, hra je kinematografická způsobem, který přechod pro nehráče usnadňuje – kamera se chová jako filmová, tempo je pomalé a krajina mluví za sebe.

Director’s Cut přidává ostrov Iki s vlastní kampaní. Pro první průchod je to bonus navíc, pro druhou partu – kterou plánuju já sám, protože jsem ji hrál před třemi lety – je to hlavní důvod k návratu.

Horizon Forbidden West: hra, která čeká na svůj seriál

Horizon Forbidden West (PS4) má podle mě nejsilnější adaptační potenciál z celé PS4 generace. Aloy je jedna z nejlépe napsaných hrdinek posledního desetiletí a svět, kde lidstvo zapomnělo samo na sebe a stroje převzaly krajinu, je vizuálně tak silný, že funguje i bez kontextu hry.

Sony Pictures projekt vyvíjí, ale termín se opakovaně posouvá. Mezitím zůstává Forbidden West nejdelší hrou v naší poličce – manželka k ní zatím nedorazí, ale já ji přidal do pořadí záměrně. Chci, aby k seriálu přišla s tím, že svět už zná.

Spider-Man a Survivor jako protiváha

MARVEL’S Spider-Man Spiderman GOTY/ EDICE HRY ROKU /NOVÁ/ PL dabing / PS4 je v plánu jako oddych mezi příběhovými hrami. Po The Last of Us potřebuje pauzu od těžkých emocí – a Spider-Man je přesně ten typ hry, kde se dá vypnout a jen houpat mezi mrakodrapy. PL dabing byl pro ni rozhodující detail: cizí jazyk s titulky při hraní je bariéra, na kterou jsem nepomyslel.

Survivor: Castaway Island (PS4) přidal do košíku on sám za sebe. Survival na ostrově, casual přístup, nic co by připomínalo seriál nebo film. Někdy prostě chce hrát bez příběhu.

Co dělá adaptaci dobrou z pohledu hráče

Po třetí epizodě The Last of Us jsem si zapsal otázku, na kterou jsem předtím neznal odpověď: co je cílem adaptace? Přivést nové lidi k originálu, nebo stát na vlastních nohách?

The Last of Us seriál funguje obojím způsobem. Manželka hru po seriálu hraje – a baví ji věci, o kterých seriál ani nezačal. Systém craftingu, taktika v soubojích, volnost pohybu po světě. Seriál jí dal příběh, hra jí dala agenturu. Jsou to odlišné zážitky, které se navzájem doplňují místo toho, aby si konkurovaly.

Ghost of Tsushima film bude testem jiného druhu. Hra je záměrně pomalá – nechává vás sedět v krajině, pozorovat západ slunce, nedělat nic. Film si to nemůže dovolit. Režisér bude muset přeložit ticho do akce a zároveň zachovat tón, který hru dělá výjimečnou. Právě tohle je nejtěžší část každé adaptace: přenést atmosféru, ne jen zápletku.

Proč se PS4 knihovna vrací

Adaptační vlna má vedlejší efekt, který jsem nečekal: hry, které jsem odehrál před lety, dostávají nový kontext. The Last of Us Remastered jsem hrál v roce vydání a teď ho sleduji znovu přes manželčin průchod. Vidím scény jinak, protože vím, jak je zpracoval seriál. Některé pasáže, které mi tehdy přišly jako výplň, teď vnímám jako záměrné zpomalení před silnými momenty.

Horizon Forbidden West jsem rozehrál znovu souběžně s jejím průchodem The Last of Us – jiná hra, jiný stůl v obýváku, každý u svého. Absurdní scéna, která by před rokem nedávala smysl, se stala běžnou součástí pátečního večera.

PS4 generace nabídla soustředění singleplayer příběhových her, které na jiných platformách neměly obdoby. Čtyři tituly z naší poličky jsou adaptační kandidáti – a tři z nich ji zatím čekají v pořadí. Poměr, se kterým jsem počítal nejméně.

Máme s manželkou nový společný koníček

PS4 leží na police a svítí. Manželka dohrála The Last of Us, přečetla recenze druhého dílu a prohlásila, že ho hrát nebude, protože „nechce, aby jí zničili, jak to dopadlo s Joelem.“ Chápu to. Já to taky nedohrál napoprvé.

Ghost of Tsushima čeká. Film vyjde dřív, než ho stihne dohrát, a to je možná dobře –.přijde na promítání s rozehranou hrou v hlavě a uvidí, co tvůrci zachovali a co změnili. To je zážitek, který se nedá naplánovat. Stane se sám.

Sponzorovaný článek

Zdroj foto: Unsplash.com